Umm Qais

Umm Qais, neboli starověká Gadara, leží na okraji vápencové náhorní roviny, odkud je krásný výhled. Město leží na kopci 378 m nad hladinou moře a shlíží na Jordánské údolí, Galilejské moře (Genezaretské jezero), řeku Yarmouk a Golanské výšiny.

Domů » Zajímavosti » Umm Qais

Gadara

Na dálném severu Jordánska je pahorkatá zemědělská oblast. Nejkrásnější je na jaře, kdy barevný koberec pokrývá pole mezi olivovými a fíkovými háji. Staré stromy, které rostou kolem malebné vesnice Umm Qais, usazené na samém okraji Zajordánské planiny, jsou proslaveny nejlahodnějšími olivami, ačkoliv vesnice sama je známá především díky ruinám Gadary, jednoho z měst Dekapolisu, a překrásným výhledům na Galilejské moře. Pod Umm Qais se rozkládá dramatická rokle řeky Yarmouk.

Gadara byla kdysi kulturním centrem, které přitahovalo básníky, umělce a filozofy, jakými byli Filodemos a Mennipos.

Právě zde Ježíš vyhnal démony ze dvou mužů do stáda prasat. Při procházce ruinami města budete okouzleni jasnými barvami pískovce, který kontrastuje s černou barvou budov. Pozůstatky minulých civilizací sahají zpět do řecko-římského období, které následně vystřídalo období Byzantské a Osmanské říše. Ulice byly lemovány sloupořadím, na bazaltové dlažbě se dochovaly stopy po projíždějících vozech. Divadla a chrámy fascinují návštěvníky z celého světa.

Historie

Když římský generál Pompeius nastolil v Sýrii roku 63 př. n. l. pořádek, osobně dohlédl na přestavbu Gadary, na důkaz své přízně k jisté propuštěné otrokyni Gadarene. Město získalo nezávislost a stalo se předním sídlem Dekapolisu.

Gadarská největší pýcha spočívá v příběhu ze Starého zákona v knize o Matoušově, Markově a Lukášově, jenž popisuje Ježíšův přechod Galilejského moře.

Vláda Římanů – následující po Trajánově anexi nabateanského království roku 106 n. l. – přinesla Dekapolisu stabilitu a prosperitu. Stejně jako Jerash se i Gadara stala ve druhém století, ve zlatém věku, svědkem výstavby nových veřejných budov, včetně velkolepých lázní. Literatura toho času popisuje Gadaru jako centrum kultury, filozofie, poezie a divadelních umění, kam mířili milovníci múz z celého impéria.

Roku 325 byla Gadara sídlem biskupa. Rozhodující bitvy v Pelle a Yarmouku, kdy muslimské armády porazily Byzantince, proběhly tak blízko Gadary, že to vedlo k nastolení muslimské vlády ve městě v době před založením umayyadského kalifátu v Damašku roku 661. Nicméně řada zemětřesení, která přišla nedlouho poté, zničila zadarskou infrastrukturu a město začalo velmi rychle upadat. Ve středověku se jeho jméno změnilo na Umm Qais, patrně odvozené z arabského slova mkes (hraniční stanice).

Roku 1806 identifikoval německý cestovatel Ulrich Seetzen zdejší ruiny jako pozůstatky města Gadara a od té doby zde probíhaly archeologické výzkumy a restaurační práce. Umm Qais se nikdy netěšila takové pozornosti a darům jako Jerash.